Já, Deviant, ANEB Svět podle Deea
Anime&Manga × Zeměplocha × Odkaz Dračích jezdců × Neil Gaiman × DragCave × recenze × download mangy v češtině (c) Dee
Kašpárek v rohlíku... s keču-, tedy vlastně Bejbypankem
Je to téměř fenomén. Nebo astrální kult. Klub golfařů převlečených za hejno velikonočích zajíčků. Taky nedává smysl. A přesto je tady. Úspěšně už několik let...
Hned vám řeknu, o čem to vlastně mluvím, ale jako první se nabízí docela důležitá otázka, a to: jaký máte vztah k divadlu? Pokud máte raději činohry, operám se spíš vysmíváte a často propadáte infantilním záchvatům, představení Kašpárek v rohlíku (revoluční jednička i brilantní dvojka) je právě pro vás. Co vím určitě je fakt, že nevím o jiném divadle než o tom Malém v Českých Budějovicích, které by Kašpárka hrálo, nicméně minimálně hudební doprovod - Bejbypank - se rozšířil jako mor po celé republice a získal si své příznivce i na nejnečekanějších místech.
Úspěch celého Kašpárka i s rohlíkem spočívá v tom, že se zaměřuje na děti, ale zůstává jen u nich, aneb jak tvrdí základna Bejbypanku, Kašpárka mají rádi "aktivní rodiče a jejich děti, zejména dospělí vyhledávající kvalitní zábavu pro sebe a své děti ve věku 0 – 80 let". Milují ho opravdu i rodiče a už odrostlá generace jako já, která v Kašpárkovi vidí hlavně něco, co se rozhodlo udělat parodii z diskotéky Dády Patrasové. A jak se to Kašpárkovi a spol. daří!
Příběh je samozřejmě tak jednoduchý, aby ho pochopili i malí caparti: představení stojí na několika krátkých vtipných scénkách, kdy se herci navlečení v sympatických molitanových čírech naproducírují na jeviště a s hrůzou zjišťují, že jim chybí hlavní postava, totiž Kašpárek. Někteří propadají panice, jiní zachovají chladnou hlavu - je nutné Kašpárka zastoupit, to přece zvládnou!
Následují pohádky převrácené naruby, doplněné geniálními písněmi s texty jako "pomoc, škrtí mě bárbína...!" nebo "čůrej sem a čůrej tam" v rytmu Clashe. Vlastně na tom je pramálo parodického, nikoho neurazí a naopak potěší, když se chytáte melodie, kterou nedostihnou ani rychlé želvy.
Všechna CD si buďto můžeme koupit anebo podle Kašpárkova receptu vysmažit poté, co si je zdarma stáhnete na jejich základně. Už jen názvy Kašpárek 1 a Kašpárek navždy dvou nejlepších a nejznámějších CD (o Vánocích přibylo třetí, které se jim skoro vyrovná, jen kdyby tam nehrála jediná písnička dvanáctkrát..BD) napovídají, že Kašpárek je ve skutečnosti maličko egoista. Nutno dodat, že už jen kvůli téhle vlastnosti a vyvalenému pupku si získal nejedny sympatie. Naprosto se odloučil od zavedených stereotypů - nepodává dětem život na růžovém podnose, ale přináší ho s jistou dávkou ironie nebo laskavého humoru, což vyžaduje jistou odvahu, má-li se stát dětským idolem. A to on dokázal. A dost možná ještě při tom překročil stanovenou hranici.
Hned vám řeknu, o čem to vlastně mluvím, ale jako první se nabízí docela důležitá otázka, a to: jaký máte vztah k divadlu? Pokud máte raději činohry, operám se spíš vysmíváte a často propadáte infantilním záchvatům, představení Kašpárek v rohlíku (revoluční jednička i brilantní dvojka) je právě pro vás. Co vím určitě je fakt, že nevím o jiném divadle než o tom Malém v Českých Budějovicích, které by Kašpárka hrálo, nicméně minimálně hudební doprovod - Bejbypank - se rozšířil jako mor po celé republice a získal si své příznivce i na nejnečekanějších místech.
Úspěch celého Kašpárka i s rohlíkem spočívá v tom, že se zaměřuje na děti, ale zůstává jen u nich, aneb jak tvrdí základna Bejbypanku, Kašpárka mají rádi "aktivní rodiče a jejich děti, zejména dospělí vyhledávající kvalitní zábavu pro sebe a své děti ve věku 0 – 80 let". Milují ho opravdu i rodiče a už odrostlá generace jako já, která v Kašpárkovi vidí hlavně něco, co se rozhodlo udělat parodii z diskotéky Dády Patrasové. A jak se to Kašpárkovi a spol. daří!
Příběh je samozřejmě tak jednoduchý, aby ho pochopili i malí caparti: představení stojí na několika krátkých vtipných scénkách, kdy se herci navlečení v sympatických molitanových čírech naproducírují na jeviště a s hrůzou zjišťují, že jim chybí hlavní postava, totiž Kašpárek. Někteří propadají panice, jiní zachovají chladnou hlavu - je nutné Kašpárka zastoupit, to přece zvládnou!
Následují pohádky převrácené naruby, doplněné geniálními písněmi s texty jako "pomoc, škrtí mě bárbína...!" nebo "čůrej sem a čůrej tam" v rytmu Clashe. Vlastně na tom je pramálo parodického, nikoho neurazí a naopak potěší, když se chytáte melodie, kterou nedostihnou ani rychlé želvy.
Všechna CD si buďto můžeme koupit anebo podle Kašpárkova receptu vysmažit poté, co si je zdarma stáhnete na jejich základně. Už jen názvy Kašpárek 1 a Kašpárek navždy dvou nejlepších a nejznámějších CD (o Vánocích přibylo třetí, které se jim skoro vyrovná, jen kdyby tam nehrála jediná písnička dvanáctkrát..BD) napovídají, že Kašpárek je ve skutečnosti maličko egoista. Nutno dodat, že už jen kvůli téhle vlastnosti a vyvalenému pupku si získal nejedny sympatie. Naprosto se odloučil od zavedených stereotypů - nepodává dětem život na růžovém podnose, ale přináší ho s jistou dávkou ironie nebo laskavého humoru, což vyžaduje jistou odvahu, má-li se stát dětským idolem. A to on dokázal. A dost možná ještě při tom překročil stanovenou hranici.
Kočka v mikrovlnce
Ó ano, zmírá to tu, a to i navzdory tomu, kolikrát jsem si slibovala, že napíšu aspoň malou recenzi..XD
Takže jen v krutě zkrácené zkratované zkratce:
Právě čtu první díl, tu obrovskou bichli Trpaslíci. Je to zatraceně dobrý.
Dokoukala jsem History's Strongest Disciple Kenichi a taky můžu jen doporučit, jen se vyhnu všech těm zmínkám o echci, co se tam vyskytuje..=DD
Pak ještě několik knížek, ale popravdě, spoustu už jsem jich zapomněla, dost se totiž činím. Chtěla jsem zmínit G. P. Taylora a jeho sobě si navzájem podezřele podobné knihy, které se ale čtou samy od sebe kvůli jeho geniálním popisům pochmurného Londýna. Chtěla jsem se zmínit o tom, jak moc mě nudí ta divná série Moira. A taky o tom, že jsem se konečně dostala k dalšímu dílu Temeraira a strašně mě to chytlo..=)
Činím se hlavně na deviantARTu, ale taky na fórku, a tímhle nicneříkajícím výlevem bych vám prostě jen chtěla popřát hezký svátky. Rozhodně si nemyslete, že jste se mě tu zbavili! Mwahahaha!!)=D
Takže jen v krutě zkrácené zkratované zkratce:
Právě čtu první díl, tu obrovskou bichli Trpaslíci. Je to zatraceně dobrý.
Dokoukala jsem History's Strongest Disciple Kenichi a taky můžu jen doporučit, jen se vyhnu všech těm zmínkám o echci, co se tam vyskytuje..=DD
Pak ještě několik knížek, ale popravdě, spoustu už jsem jich zapomněla, dost se totiž činím. Chtěla jsem zmínit G. P. Taylora a jeho sobě si navzájem podezřele podobné knihy, které se ale čtou samy od sebe kvůli jeho geniálním popisům pochmurného Londýna. Chtěla jsem se zmínit o tom, jak moc mě nudí ta divná série Moira. A taky o tom, že jsem se konečně dostala k dalšímu dílu Temeraira a strašně mě to chytlo..=)
Činím se hlavně na deviantARTu, ale taky na fórku, a tímhle nicneříkajícím výlevem bych vám prostě jen chtěla popřát hezký svátky. Rozhodně si nemyslete, že jste se mě tu zbavili! Mwahahaha!!)=D
Dopis II
(...bw, z krátkých fanfiction, tentokrát naprosto nesouvisející)
Sovy - lehce oškubané z minulé náročné výpravy - plachtily nočním vzduchem a mizely v jiných dimenzích. Bylo jich podstatně méně než tehdy, neboť věc známá jako "e-mail" se rozšířila jako mor a postupně je připravovala o zrní a teplé klece, kde by po náročném dni složily hlavu pod křídlo. Jediné, co jim zbylo z prapůvodní zábavy, bylo lovení malých hlodavců. Jedna ze sov se na cestě zastavila na krátkou přestávku na sloupu telefonního vedení a dávila z té výše na chodník zbytky mrtvé myši.
Darren Shan seděl zcela emoidním způsobem na židli, zelený ve tváři, a zaobíral se svými morálními hodnotami. Pít, nepít, rozvažoval a udělalo se mu zle. Přiletivší poštolka-náhradník s olepenou obálkou, která se začala brutální silou zobáku dobývat skrze okno, ho dvakrát nerozveselila. Potlačil nutkání zvracet a raději okno otevřel. Stačí, že je z něj napůl upír, nemusí ještě spát ve studeném pokoji, kde nefunguje topení, pokud se poštolce podaří okenní tabulku prorazit. Ještě by z toho mohl mít smrt.
"Čest," zahuhlal a přitáhl vyjeveného ptáka dovnitř. Začetl se do dopisu, ale myšlenkami byl úplně jinde. Krev, hučelo mu hlavou. Zúžili se mu zorničky. Poštolka trpělivě čekala, což neměla dělat. Lidskou krev totiž Darren pořád ještě považoval za tabu, ale proti té zvířecí nic neměl...
Jakmile se mu udělalo líp, spokojeně se poplácal po břiše a zapadl zpátky do židle. Pro změnu si přitáhl knihu (černý obal, bílé paže, v dlaních krvavě červené jablko, výmluvný nadpis Stmívání) a znovu se začetl, aby ulevil své teenagerské rozervané duši.
Pokud by to Larten Hroozley přežil, v kině je dost tma na to, aby zmákli i film, ačkoli Hroozleyho s sebou bude muset kvůli financím i samotnému námětu dotáhnout násilím.
Mrakoplaš se automaticky přikrčil, připraven jako pokaždé běžet o život. Na rameno mu dopadla obálka zalepená jahodovou žvýkačkou.
"A hele, soví pošta," komentoval nerudně další přídavek v podobě sovího trusu, na kterém se mu vzápětí podařilo podklouznout, když kolem něj sova s posměšným houkáním proletěla. Běh ovšem neztratil nic ze své podstaty - s nohama neustále v pohybu Mrakoplaš obálku obezřetně otevřel a mimoděk si to namířil do přízemí NU, kde byla menší šance, že narazí na kancléře. "Aha. Tady by mě jako naučili kouzlit," vyvozoval s očima stále zabodnutýma ve staromódním pergamenu. "A kouzlení znamení trable, jako třeba ty lidi, co se vás v jednom kuse pokoušejí zabít právě proto, že umíte kouzlit. Děkuju, nechci."
Rozhodným pohybem pergamen vyhodil z okna, kudy čirou náhodou procházel v tu chvíli
Vzoromil Výsměšek, kancléř NU.
Ten dopis obezřetně nabral šipkou do kuše (vracel se právě z ranní procházky) a přečetl si ho.
V následujících vteřínách s udivující rychlostí zrudl zlostí do odstínu rajčete a rozkřikl se na celé kolo: "Který idiot má tu odvahu posílat na mou univerzitu přihlášky na nábor do nějaké připos... připosražené konkurenční školy? Kvestóóór!"
Darren Shan seděl zcela emoidním způsobem na židli, zelený ve tváři, a zaobíral se svými morálními hodnotami. Pít, nepít, rozvažoval a udělalo se mu zle. Přiletivší poštolka-náhradník s olepenou obálkou, která se začala brutální silou zobáku dobývat skrze okno, ho dvakrát nerozveselila. Potlačil nutkání zvracet a raději okno otevřel. Stačí, že je z něj napůl upír, nemusí ještě spát ve studeném pokoji, kde nefunguje topení, pokud se poštolce podaří okenní tabulku prorazit. Ještě by z toho mohl mít smrt.
"Čest," zahuhlal a přitáhl vyjeveného ptáka dovnitř. Začetl se do dopisu, ale myšlenkami byl úplně jinde. Krev, hučelo mu hlavou. Zúžili se mu zorničky. Poštolka trpělivě čekala, což neměla dělat. Lidskou krev totiž Darren pořád ještě považoval za tabu, ale proti té zvířecí nic neměl...
Jakmile se mu udělalo líp, spokojeně se poplácal po břiše a zapadl zpátky do židle. Pro změnu si přitáhl knihu (černý obal, bílé paže, v dlaních krvavě červené jablko, výmluvný nadpis Stmívání) a znovu se začetl, aby ulevil své teenagerské rozervané duši.
Pokud by to Larten Hroozley přežil, v kině je dost tma na to, aby zmákli i film, ačkoli Hroozleyho s sebou bude muset kvůli financím i samotnému námětu dotáhnout násilím.
Mrakoplaš se automaticky přikrčil, připraven jako pokaždé běžet o život. Na rameno mu dopadla obálka zalepená jahodovou žvýkačkou.
"A hele, soví pošta," komentoval nerudně další přídavek v podobě sovího trusu, na kterém se mu vzápětí podařilo podklouznout, když kolem něj sova s posměšným houkáním proletěla. Běh ovšem neztratil nic ze své podstaty - s nohama neustále v pohybu Mrakoplaš obálku obezřetně otevřel a mimoděk si to namířil do přízemí NU, kde byla menší šance, že narazí na kancléře. "Aha. Tady by mě jako naučili kouzlit," vyvozoval s očima stále zabodnutýma ve staromódním pergamenu. "A kouzlení znamení trable, jako třeba ty lidi, co se vás v jednom kuse pokoušejí zabít právě proto, že umíte kouzlit. Děkuju, nechci."
Rozhodným pohybem pergamen vyhodil z okna, kudy čirou náhodou procházel v tu chvíli
Vzoromil Výsměšek, kancléř NU.
Ten dopis obezřetně nabral šipkou do kuše (vracel se právě z ranní procházky) a přečetl si ho.
V následujících vteřínách s udivující rychlostí zrudl zlostí do odstínu rajčete a rozkřikl se na celé kolo: "Který idiot má tu odvahu posílat na mou univerzitu přihlášky na nábor do nějaké připos... připosražené konkurenční školy? Kvestóóór!"
Lide.cz
Ku*va, co to vyvádí?! Nejdřív na mně vyžádají heslo, na který mě vůbec nebaví se sem přihlašovat, a teď krom toho blbýho automatickýho přesměrování na profil při přihlášení ten profil rozsekali a zničili tu geniální jednoduchost, na který to všechno stálo! Přátelé on-line? Hledejte v celým seznamu zelený označení! Nebo se jděte bodnout do profilu, kde to budete hledat složitější cestou (proč, když to šlo tak jednoduše, he?). Co na tom, že nemáte profilovou fotku, tak prostě bude mít úvodní stránka vašeho profilu trochu volnýho místa hned na úvod. Kolonka "páry", ačkoli jsem funkci seznamování zakázala - co s tím mám jako teď dělat?O_o A pak takové ty drobnosti, jako že při přechodu na mail se mě systém pokaždé dotazuje, jestli si přeju pokračovat - pokaždý! Ne asi, nechci! Jediný, co udělali dobře, je nastavení, ale i tak zbytečně protáhli např. proces změny ikonky...>_> Když už jsou u všech těch změn, mohli by taky zařídit něco jako nastavení horního menu - nevyužívám jich 9 z 13. (Jo, jsem fakt strašně zvědavá na horoskop - co takhle založit ještě nějakou jinou funkci, jako třeba Porno nebo Připojení k ICQ? Minimálně jedno z toho by bylo užitečnější...) Jestli mi sáhnou křivě na diskuzi nebo sblogy...! Aspoň to přesměrování na profil by mohli zakopat..TT.TT
*konec dočasně zoufalého výlevu*
*konec dočasně zoufalého výlevu*
Jonathan Stroud: Bartimaeova trilogie
___
Aha. No dobře. Takže asi takhle. Jak jsem se možná jednou nebo dvakrát zmínil, existuje pět základních kategorií duchů: šotci (kašička), folioti (zanedbatelní), džinové (fascinující třída, s několika jedinci, kteří jsou prakticky dokonalí), ifríti (obecně přeceňovaní) a máridi (příšerně namyšlení).***
Už z úvodního úryvku je myslím jasné, kdože je ten hlavní hrdina další trilogie, kterou vám hodlám nacpat. Samozřejmě je to džin, Bartimaeus... ehm, všechny jeho další tituly mi vypadly. Pro začátek, všechny tři díly jsou beznadějně z knihovny pryč, a to permanentně. Já se dostala zatím jen ke třetímu, takže nechci slyšet spoilery k prvním dvěma dílům.
Nějak zrovna nemám náladu splácávat recenzi, ale už jen kvůli Bartimaeovi se na něco zmůžu a opíšu pár úryvků (za chvíli mi totiž vyprší výpůjční lhůta). Abych nějak začala, on je úžasný... Stop, konec, od začátku.
Děj je zasazen do válečné Pseudoanglie, kde je k mání nějaká ta magie zneužitelná pro - překvapivě - válečné účely. Učenci si přivolávají vyjmenovaných pět druhů duchů a připoutávají je k sobě coby své služebníky. Kdo si přijde k Bartimaeovi, musí mu zákonitě padat brada na zem, kdykoli si tenhle džin pustí pusu na špacír.
Je ironický. Sarkasmus a cynismus z něj jen srší. Není ani náhodou ohleduplný a už vůbec ne taktní. Klidně svému pánu po vyvolání okomentuje strašnou barvu ponožek a ani nemrkne. Ke každému příběhu ze svého pohledu má pár zajímavých poznámek pod čarou:
___
Věřte mi, o akustice lahví vím všechno. Většinu šestého století jsem strávil v malé lahvičce od sezamového oleje, zapečetěné voskem, která si plavala v Rudém moři. Můj křik nikdo neslyšel. Nakonec mě vylovil starý rybář, a tou dobou jsem už propadal takovému zoufalství, že jsem mu byl ochotný splnit pár přání. Vynořil jsem se v podobě obrovité kouřové postavy, odpálil pár blesků a sklonil se k němu, abych se zeptal, čeho si žádá. Chudáka starého trefil šlak a na místě bylo po něm. Nejspíš z toho plyne nějaké ponaučení, ale zaboha mě nenapadá jaké.
Nějak zrovna nemám náladu splácávat recenzi, ale už jen kvůli Bartimaeovi se na něco zmůžu a opíšu pár úryvků (za chvíli mi totiž vyprší výpůjční lhůta). Abych nějak začala, on je úžasný... Stop, konec, od začátku.
Děj je zasazen do válečné Pseudoanglie, kde je k mání nějaká ta magie zneužitelná pro - překvapivě - válečné účely. Učenci si přivolávají vyjmenovaných pět druhů duchů a připoutávají je k sobě coby své služebníky. Kdo si přijde k Bartimaeovi, musí mu zákonitě padat brada na zem, kdykoli si tenhle džin pustí pusu na špacír.
Je ironický. Sarkasmus a cynismus z něj jen srší. Není ani náhodou ohleduplný a už vůbec ne taktní. Klidně svému pánu po vyvolání okomentuje strašnou barvu ponožek a ani nemrkne. Ke každému příběhu ze svého pohledu má pár zajímavých poznámek pod čarou:
___
***
Myslím, že i tenhle kraťounký úryvek stačí, abyste si udělali jakžtakž nějaký názor, i bez mých doporučení. Bartimaeus je natolik hlavní postavou, že zrovna on vám v paměti utkví nejvíc. Dost okecávání. Budete se bavit. Ručím za to.
Hetalia Axis Powers
Nejhorší ze všeho je, že terčem posměchu je vlastně Osa zla, spojenectví Německa, Itálie a Japonska. Z celého tria byla Itálie největší neschopa, tudíž si vybojovala v zatím neukončené sérii hlavní roli. V pětiminutových epizodách vystupují personifikace různých zemí jako typické anime postavičky, zároveň obdařené typickými vlastnostmi své země: vlezlá a nenažraná Itálie vydávající se za vílou z bedny od rajčat, přísné a netolerující Německo a nemluvný, záhadný spojenec jménem Japonsko.
Jde v podstatě o řadu narážek následujících v těsném pořadí. Kdo zná detaily z války, meziválečného období a vůbec dějin všeobecně, ten by se mohl docela dobře zasmát (Itálie naráží i na velkou hospodářskou krizi, objevuje se divadelní vtělení římského impéria).
A hlavně je to strašně sladký. Jo, vyznavačky lehkého shounen-ai (jako já) si smlsnou. Paráda. V narážkách se dá hledat hodně. Ale taky vůbec nic, pokud se vám nechce přemýšlet, ale o to míň zábavy si při sledování užijete.
V močálech
Je tu pěkně mrtvo. A slizsko. Divný slovo...
Jen tak mimochodem mě napadlo se tu zmínit, že zdaleka už nemám takovou chuť spát kdejakou blbost, co mě zrovna napadne. Třeba se z toho dostanu. Třeba je to pro vás lepší..=) Každopádně děkuju za všechny ty komentáře a těch přibližně padesát lidí, co se tu každej objeví, přestože to tu tímhle tempem zmírá.
Asi tu s tím udělám menší proces. Vymažu, co mě nezajímá. Ale než se dokopu...
Dám vám na výběr. Máte jedinečnou šanci určit si, co pro vás příště napíšu:
Recenze na knížky budou přibývat určitě.
Otázka je, jestli stojíte i o postřehy ohledně různých anime, ale těm se asi taky nevyhnete,. jen jich nebude zdaleka tolik.
Ráda bych věděla, jestli byste četli, kdybychom spackala dohromady další povídku, fanfiction nebo vlastní příběh na wordpressu (dee4art, poslední příspěvek asi z ledna nebo února). To jen tak ze zvědavosti. Krmu zdar!=)
Jen tak mimochodem mě napadlo se tu zmínit, že zdaleka už nemám takovou chuť spát kdejakou blbost, co mě zrovna napadne. Třeba se z toho dostanu. Třeba je to pro vás lepší..=) Každopádně děkuju za všechny ty komentáře a těch přibližně padesát lidí, co se tu každej objeví, přestože to tu tímhle tempem zmírá.
Asi tu s tím udělám menší proces. Vymažu, co mě nezajímá. Ale než se dokopu...
Dám vám na výběr. Máte jedinečnou šanci určit si, co pro vás příště napíšu:
Recenze na knížky budou přibývat určitě.
Otázka je, jestli stojíte i o postřehy ohledně různých anime, ale těm se asi taky nevyhnete,. jen jich nebude zdaleka tolik.
Ráda bych věděla, jestli byste četli, kdybychom spackala dohromady další povídku, fanfiction nebo vlastní příběh na wordpressu (dee4art, poslední příspěvek asi z ledna nebo února). To jen tak ze zvědavosti. Krmu zdar!=)
Tim Powers: Plout na vlnách podivna
Kdybych k románu měla hned na začátku něco přirovnat, byli by to určitě Piráti z Karibiku, jenže narozdíl od nich tu Tim Powers se svou zásobou neuvěřitelné fantazie v záloze byl o něco dřív a je navíc mnohem zábavnější.
Jestli totiž tomuhle románu něco nechybí, je to neobvykle přímá a chytlavá dynamika a tím pádem i rychlost, kterou se čtenář skrze knihu prolouskává a přitom má šanci nudit se nebo ztrácet zájem, asi jako kdyby na ulici potkal Annu Boleynovou v dobovém županu.
Powers spojuje velmi čtivý a oblíbený prvek skutečné historie s jistou dávkou magie, v tomto případě vúdú. Ano, na scéně se objevuje drůbež, zápalné amulety jako psí pazoury, romantický páreček hlavních hrdinů a hlavně piráti blížící se ke konci (?) své éry. Zrovna jako vlna zachytí první stránka už na začátku a nepustí až do poslední věty celého rozbouřeného, asi 400stránkového mistrovského dílka.
Další kladem jsou dobře rozpracované postavy, většinou založené na skutečně žijících (kdysi) osobách, k jejichž osudu připlétá magii stejně jednoduše a prostě, jako by se to opravdu stalo zrovna tak, jak popisuje - například pirát Černovous byl (údajně) prošpikovaný desítkami šípů a snad mu i utnuli hlavu, než přestal plavat kolem lodi a konečně zemřel. Powers z něj s jistou elegancí vykouzlil kapitána-bocora (mága nebo šamana), stejně proradného, jak tvrdí dějiny, a s posádkou složenou ze samých Mrtvých z něj učinil opravdového lotra svého řádu. Slavnější už nebude.
Příběh sám začíná u mladého loutkáře Chandagnaca, který se nalodí, aby odcestoval za pomstou na svém otci a majetku. Během plavby je ovšem počestná loď přepadena piráty, kteří - ohromeni Chandagnacovou bezhlavou odvahou - ho přinutí připojit se k nim. Shandy (francouzské jméno bylo pro mořské krysy moc složité) kupodivu zjišťuje, že takový život má něco do sebe - kdeco vám projde a život je najednou jedno velké dobrodružství. To samozřejmě přináší i jistá negativa - na moři se potuluje mnohem víc mágů než jen Černovous a téměř všichni mají pokaždé něco za lubem...
I přes všechny odbočky od hlavní linie příběhu, které autor podnikne, se ovšem čtenář nemůže ztratit, navíc se zaplete do víru podivně kluzkého humoru, kterému se nedá odolat, (a srovnám-li tohle všechno do rovnice, rovná se mi prázdná peněženka.
Anubisovy brány jsou prý totiž ještě lepší a právě podstupují dotisk - na příští pátek už je mám zamluvené..XD)
Jestli totiž tomuhle románu něco nechybí, je to neobvykle přímá a chytlavá dynamika a tím pádem i rychlost, kterou se čtenář skrze knihu prolouskává a přitom má šanci nudit se nebo ztrácet zájem, asi jako kdyby na ulici potkal Annu Boleynovou v dobovém županu.
Powers spojuje velmi čtivý a oblíbený prvek skutečné historie s jistou dávkou magie, v tomto případě vúdú. Ano, na scéně se objevuje drůbež, zápalné amulety jako psí pazoury, romantický páreček hlavních hrdinů a hlavně piráti blížící se ke konci (?) své éry. Zrovna jako vlna zachytí první stránka už na začátku a nepustí až do poslední věty celého rozbouřeného, asi 400stránkového mistrovského dílka.
Další kladem jsou dobře rozpracované postavy, většinou založené na skutečně žijících (kdysi) osobách, k jejichž osudu připlétá magii stejně jednoduše a prostě, jako by se to opravdu stalo zrovna tak, jak popisuje - například pirát Černovous byl (údajně) prošpikovaný desítkami šípů a snad mu i utnuli hlavu, než přestal plavat kolem lodi a konečně zemřel. Powers z něj s jistou elegancí vykouzlil kapitána-bocora (mága nebo šamana), stejně proradného, jak tvrdí dějiny, a s posádkou složenou ze samých Mrtvých z něj učinil opravdového lotra svého řádu. Slavnější už nebude.
Příběh sám začíná u mladého loutkáře Chandagnaca, který se nalodí, aby odcestoval za pomstou na svém otci a majetku. Během plavby je ovšem počestná loď přepadena piráty, kteří - ohromeni Chandagnacovou bezhlavou odvahou - ho přinutí připojit se k nim. Shandy (francouzské jméno bylo pro mořské krysy moc složité) kupodivu zjišťuje, že takový život má něco do sebe - kdeco vám projde a život je najednou jedno velké dobrodružství. To samozřejmě přináší i jistá negativa - na moři se potuluje mnohem víc mágů než jen Černovous a téměř všichni mají pokaždé něco za lubem...
I přes všechny odbočky od hlavní linie příběhu, které autor podnikne, se ovšem čtenář nemůže ztratit, navíc se zaplete do víru podivně kluzkého humoru, kterému se nedá odolat, (a srovnám-li tohle všechno do rovnice, rovná se mi prázdná peněženka.
Anubisovy brány jsou prý totiž ještě lepší a právě podstupují dotisk - na příští pátek už je mám zamluvené..XD)
Dra&Dra s.r.o.
Abych dočasně ukojila vaši jasně rozeznatelnou touhu po krvi (=DD), vyrabuju si ostatní své činné účty, konkrétně deviantART, a mezitím vám, upířatům, předhodím předkrm v podobě dráčat pro DRAO:
Omluvte mou obsesi upíry - ne, nemám ráda Twilight, ale dočetla jsem Draculu a už se zase bojím chodit potmě..XD
Jsem zahrnuta zakázkami ke kreslení a několika výměnnými obchody s uměním (je to zcela legální!). Už se nebojím vodovek, ony opravdy nekoušou..O_o Končí mé lineartové období, čistá linka bez předkreslování tužkou už nedokážu dát..TT.TT
Aktivně hraju DRAO, DC, DrA a Uni (nerozluštitelné zkratky přeskočte a ignorujte) a jsem po... huh, hodně dlouhém čase trochu aktivní na draci.info, přestože se tam cítím trochu jako vychladlá láva mezi zapálenými maniaky..XD Nic ve zlém. Ani můj starý accoount pod stařičkým nickem Níniel (ano, ta od Tolkiena) tam neexistoval..=/
Btw. čtu jednu velmi nadějnou knížku pro recenzi a vaše potěšení, právě teď ale hlavně pro potěšení mé - jde totiž o pirátskou steampunk fantasy s vúdú pvky..<3 Moje druhá - dlouhodobější - obsese piráty je možná znát jenom při fangirlích hovorech s CoCo, ale skutečnost se má až tak, že můj disk obsahuje dokonce několik přístavních odrhovaček..XD
Omluvte mou obsesi upíry - ne, nemám ráda Twilight, ale dočetla jsem Draculu a už se zase bojím chodit potmě..XD
Jsem zahrnuta zakázkami ke kreslení a několika výměnnými obchody s uměním (je to zcela legální!). Už se nebojím vodovek, ony opravdy nekoušou..O_o Končí mé lineartové období, čistá linka bez předkreslování tužkou už nedokážu dát..TT.TT
Aktivně hraju DRAO, DC, DrA a Uni (nerozluštitelné zkratky přeskočte a ignorujte) a jsem po... huh, hodně dlouhém čase trochu aktivní na draci.info, přestože se tam cítím trochu jako vychladlá láva mezi zapálenými maniaky..XD Nic ve zlém. Ani můj starý accoount pod stařičkým nickem Níniel (ano, ta od Tolkiena) tam neexistoval..=/
Btw. čtu jednu velmi nadějnou knížku pro recenzi a vaše potěšení, právě teď ale hlavně pro potěšení mé - jde totiž o pirátskou steampunk fantasy s vúdú pvky..<3 Moje druhá - dlouhodobější - obsese piráty je možná znát jenom při fangirlích hovorech s CoCo, ale skutečnost se má až tak, že můj disk obsahuje dokonce několik přístavních odrhovaček..XD
< Novějších 9 článků
-
Starších 9 článků >
Kategorie:
Archív:
| únor 2010 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
únor 2010 (1)
prosinec 2009 (1)
listopad 2009 (5)
říjen 2009 (2)
září 2009 (6)
srpen 2009 (2)
červenec 2009 (2)
květen 2009 (4)
duben 2009 (6)
březen 2009 (9)
únor 2009 (13)
leden 2009 (11)
prosinec 2008 (4)
listopad 2008 (10)
říjen 2008 (8)
září 2008 (6)
srpen 2008 (16)
červenec 2008 (24)
červen 2008 (19)
květen 2008 (23)
duben 2008 (19)
březen 2008 (17)
únor 2008 (6)
leden 2008 (8)
prosinec 2009 (1)
listopad 2009 (5)
říjen 2009 (2)
září 2009 (6)
srpen 2009 (2)
červenec 2009 (2)
květen 2009 (4)
duben 2009 (6)
březen 2009 (9)
únor 2009 (13)
leden 2009 (11)
prosinec 2008 (4)
listopad 2008 (10)
říjen 2008 (8)
září 2008 (6)
srpen 2008 (16)
červenec 2008 (24)
červen 2008 (19)
květen 2008 (23)
duben 2008 (19)
březen 2008 (17)
únor 2008 (6)
leden 2008 (8)