Je to téměř fenomén. Nebo astrální kult. Klub golfařů převlečených za hejno velikonočích zajíčků. Taky nedává smysl. A přesto je tady. Úspěšně už několik let...
Hned vám řeknu, o čem to vlastně mluvím, ale jako první se nabízí docela důležitá otázka, a to: jaký máte vztah k divadlu? Pokud máte raději činohry, operám se spíš vysmíváte a často propadáte infantilním záchvatům, představení Kašpárek v rohlíku (revoluční jednička i brilantní dvojka) je právě pro vás. Co vím určitě je fakt, že nevím o jiném divadle než o tom Malém v Českých Budějovicích, které by Kašpárka hrálo, nicméně minimálně hudební doprovod - Bejbypank - se rozšířil jako mor po celé republice a získal si své příznivce i na nejnečekanějších místech.
Úspěch celého Kašpárka i s rohlíkem spočívá v tom, že se zaměřuje na děti, ale zůstává jen u nich, aneb jak tvrdí
základna Bejbypanku, Kašpárka mají rádi "aktivní rodiče a jejich děti, zejména dospělí vyhledávající kvalitní zábavu pro
sebe a své děti ve věku 0 – 80 let". Milují ho opravdu i rodiče a už odrostlá generace jako já, která v Kašpárkovi vidí hlavně něco, co se rozhodlo udělat parodii z diskotéky Dády Patrasové. A jak se to Kašpárkovi a spol. daří!
Příběh je samozřejmě tak jednoduchý, aby ho pochopili i malí caparti: představení stojí na několika krátkých vtipných scénkách, kdy se herci navlečení v sympatických molitanových čírech naproducírují na jeviště a s hrůzou zjišťují, že jim chybí hlavní postava, totiž Kašpárek. Někteří propadají panice, jiní zachovají chladnou hlavu - je nutné Kašpárka zastoupit, to přece zvládnou!
Následují pohádky převrácené naruby, doplněné geniálními písněmi s texty jako "pomoc, škrtí mě bárbína...!" nebo
"čůrej sem a čůrej tam" v rytmu Clashe. Vlastně na tom je pramálo parodického, nikoho neurazí a naopak potěší, když se chytáte melodie, kterou nedostihnou ani rychlé želvy.
Všechna CD si buďto můžeme koupit anebo podle Kašpárkova receptu vysmažit poté, co si je zdarma stáhnete na jejich základně. Už jen názvy
Kašpárek 1 a
Kašpárek navždy dvou nejlepších a nejznámějších CD (o Vánocích přibylo třetí, které se jim skoro vyrovná, jen kdyby tam nehrála jediná písnička dvanáctkrát..BD) napovídají, že Kašpárek je ve skutečnosti maličko egoista. Nutno dodat, že už jen kvůli téhle vlastnosti a vyvalenému pupku si získal nejedny sympatie. Naprosto se odloučil od zavedených stereotypů - nepodává dětem život na růžovém podnose, ale přináší ho s jistou dávkou ironie nebo laskavého humoru, což vyžaduje jistou odvahu, má-li se stát dětským idolem. A to on dokázal. A dost možná ještě při tom překročil stanovenou hranici.