Více »

Vtipná animovaná videjka, ve kterých svou kočku stoprocentně poznáte..=)

Už jsem se někdy určitě zmiňovala, jaký je můj nešvar (mimochodem, strašné slovo), že nedokážu dokončit jedinou povídku, natož komiks. Jedním z problémů, které tenhle můj systém "rozpracuj-zapomeň-rozpracuj další..." provázejí, je, že si pamatuju. Opravdu si pamatuju velkou část svých projektů, i když nechci, překáží mi totiž v hlavě u těch dalších. Zvolila jsem si metodu výlevu a tudíž budu doufat, že jakmile to zanesu sem, kde si to nějaká parta syčáků, co je sem ještě ochotná lézt, přečte, já budu mít klid, zamávám těch starých projektům šátečkem a nechám se pohltit novými...

1) Nepojmenovaný projekt, věk asi 13 let
Tenhle projekt obnášel především to, že jsem si nastudovala snad každou existující, možnou i nemožnou magickou bytost, o které se kde zmínili. Zvláštnosti, výskyt, prostě všechny tyhle prkotinky, a k tomu jsem jim vymýšlela "cool" jména. Pak jsem se přiřazovala k jednotlivých hlavním hrdinkám. Dvojice jsem kreslila (doteď mám schovanou jednu docela povedenou podobiznu na papírku asi pět krát pět centimetrů). Přesný účel si nepamatuju, ale mám děsuplný pocit, že to mělo být něco na způsob Sailor Moon.

2) Povídka - jediná moje dokončená, asi 14 let
Bohužel ji asi už nikde nemám, ale jsem na ni pyšná. Fakt jediná moje dokončená! Děj byl jednoduchý jak facka a možná trochu nuda, ale stejně to nic nemění na tom, že jsem ji dokončila. To zní přímo kouzelně!
Hlavní dvojka (holka a kluk, nikdy jsem nikoho nediskriminovala..XD), jmény (asi) Alastar a Lyles, se v hospodě dozví o drakovi, který sídlí na blízkém jezeře. Odměna zní lákavě. Blabla, vydají se k dračímu doupěti, ale ne a ne ho najít. Na jezeře nestojí příhodně žádný domek nebo z něj nevyčnívá hromada zlata, na které by se drak vyvaloval. Alastar to riskne a potopí se dolů ke dnu... Nutno podotknout, že jsem ji tam taky málem nechala utopit, ale přežila to a ve zkratce: zjistila, že drak není zlý, takže ho nezabila, nevyzvedla si odměnu, tradá, všichni si žijou jako dosud.

3) Psychomantia, věk asi 14 nebo 15 *nejistota*
První projekt, který mě donutil vytvořit komiks. A myslím tím komiks o více než jedné stránce! Bylo jich epických pět! Docela výkon, sice se při pohledu na to dneska červenám (hrůza hrůz, to jsem vážně dělala já?!), ale musím uznat, že jsem vydržela docela dlouho. Problém byl tentokrát v tom, že to mělo dělat víc lidí, ovšem nějak šetrně se to celé po čase zametlo pod stůl. Co mě pobavilo, je, že blog ještě stále existuje..=D
A oč šlo? Prvním krokem bylo vymyšlením postav, což dělám ráda dodneška. Říkejme jim original characters, ousíčka, jak jen chcete, prostě tohohle jediného jsem se do dneška nezbavila - vymyslet si vzhled, vlastnosti, jméno nějaké krutě zajímavé postavy...
Moje dvě hlavní postavy byl ex-maskot (mám matný dojem, že jste se prohlasovali ke jménu Eric), pirátovitý typ s klapkou přes oko, a holčina s malým culíkem (opět mlhavý dojem, že jsem ji pojmenovala Ayumi, za což bych si nafackovala, dneska nikoho po japonsku nepojmenovávám). Pirát vyznává metodu "vezmi si, co chceš, ale nezapomeň na rukojmí!", zatímco Ayumi je nudná holka, která má ale překvapivou sílu v ráně, asi jako býk. Protože Eric je trochu nešikovný a při takovém tom klasickém vyhrožování s nožem pod (cizím) krkem se mu jaksi povede Ayumi nedobrovolně ostříhat (někoho mu myslím připomínala, proto byl tak nervózní), dostane právě takovou ránu pěstí a maže do žaláře...
Ayumi zatím načichla k dobrodružství a začíná přemýšlet, proč vlastně na tomhle ostrůvku nikde zůstává. Tam už jsem se s kreslením nedostala, ale ještě si tu poznamenám jednu sympatickou vedlejší postavu, Paquitu, holku s montérkama a iks kapsama, která je zase ten pomáhací typ, co Ayumi dostřihne nějak pěkně obyčejně zničený účes a pomůže jí zabalit kufry, když se Ayumi rozhodne vytáhnout Erika z vězení, aby mohl řídit loď. Hlavní dvojice se strašlivě nesnáší. Jak to skončí, to si raději nedomýšlejte, protože ani já si jistě nevzpomínám, ale taky to nechci vědět..XD

Následuje pár nejasných vzpomínek na projekty, které už jsou najisto pod kobercem....
Další projekty zahrnují věk šestnáct, ale spíš sedmnáct a výš.

4) Kontrolní otázka - zadejte výrobní číslo sedla všeho koně
Parodie na strasti hlavních hrdinek ve fantasy a o předpojatosti a předsudkům vůči nim. Krátké, ale vtipné, práce na tomhle mě bavila, dokud mi nedošla pára...

5) Příběhy sira Gwena
Další parodie. Povedená, řekla bych, ale nic moc ukončená. Snažila jsem se to udělat krátký, pak jsem nahodila pokračování a zase jsem se zarazila. Popsáno patnáct stránek, úzkostlivě si to ponechávám.

6) Srazy, hovory, rozhovory a monology Jezdců
Další lehká parodie, tentokrát na Paoliniho tetralógii. V té jsem se vždycky vyžívala, jak v kritice, tak ve fanfiction. Zajímavý úkaz, trochu paradoxní. Osm stránek malým písmem a šílené postavy.

7) Sen snů
Moje jediné vážně dílko: odehrává se za doby občanské války ve Španělsku, i když to je vedlejší. Je to ponuré. Sice dokončené, ale děsně volně a má to jen něco málo přes stránku, čemuž já ani neříkám povídka. No nic.

8) Ta, která spadla (blbej pracovní název)
Tohle vypadalo hodně nadějně, jenže to chtělo taky hodně trpělivosti, kterou já nemám. Lakonicky řečeno, průlet oknem. Ale nápad se mi líbí doteď, je totiž jednoduchý: starý válečná vlk (a to.. hmm, skoro doslova, což jsem chtěla ale 90% děje mlžit) se shodami okolností musí postarat o malou holku. Průšvih je, že na něj je vypsaná odměna a za ni je taky jedna, jenže jednoho chce starosta blízkého města mrtvého a druhou za každou cenu živou. První dílko, kde jsem trochu zapatlala ty éterické bytosti označovány obvykle jako "andělé". Přesněji objeví se nebeská dveřník, který řeší nedostatek ubytovacích prostor za branou tím, že duše pošle zpátky dolů. Dočasně.

(9) Nepojmenované a zapomenuté
Měla to být klasická upířina, děcka si hrajou na hřbitově. Skládala jsem k tomu dokonce básničky, což je u mě výkon.)

10) Proti Času (pracovní název a ano, ta písmenka mají být velká obě)
Jedno epic dílko, který jsem zase sekla, ale mám třináct stránek, takže se k tomu chci ještě vrátit. Škoda té námahy jinak. Spousta postav, dilema na téma nesmrtelnost a jedno parádní ousíčko, můj snad nejlepší výtvor: Čaj. Nechci moc spoilerovat, protože z toho něco možná ještě bude, ale Čaj prostě musím zmínit - normální tekutina, která se sama hýbe, žije v hrnečku a nerada se nechává míchat lžičkou. Je zlatej..XD A taky strašně drzej, tím líp pro něj..=)

11) Podle Orfea (další pracovní)
A taky epic. Devět stránek. A pokus o pochmurno. Téma je smrt a ty věci kolem a co se stane, když tohle řemeslo převezme člověk. Nebude to happyend, jestli se někdy dokopu, to ani náhodou.

12) Nepojmenovaný epic
Projekt, kterej jsem se snažila složit už pěkně dlouho a jen z komiksových stránek. Asi to neprojde, když už po prvních třech jsem toho měla plné zuby. Trochu steampunk, odehrává se to ve staré lokomotivě, která tak nějak cestuje všude různě pod povrchem a nabírá ne zrovna živé pasažéry. Moje nejslibnější, jen se dokopat.

13) A ještě nejden nepojmenovaný...
...který píšu pro jistou slečnu k narozeninám (se zpožděním). Kdyby se sem náhodou dostala a něco si chtěla přečíst, tak ani náhodou nic psát nebudu..XD Zase maličko steampunk a lov na jisté bytosti...

Hurá, mám hned o něco čistší hlavu!=D

Zas*aných 10 000 znaků, že já se na ten WP nestěhuju rovnou....

Je to téměř fenomén. Nebo astrální kult. Klub golfařů převlečených za hejno velikonočích zajíčků. Taky nedává smysl. A přesto je tady. Úspěšně už několik let...

Hned vám řeknu, o čem to vlastně mluvím, ale jako první se nabízí docela důležitá otázka, a to: jaký máte vztah k divadlu? Pokud máte raději činohry, operám se spíš vysmíváte a často propadáte infantilním záchvatům, představení Kašpárek v rohlíku (revoluční jednička i brilantní dvojka) je právě pro vás. Co vím určitě je fakt, že nevím o jiném divadle než o tom Malém v Českých Budějovicích, které by Kašpárka hrálo, nicméně minimálně hudební doprovod - Bejbypank - se rozšířil jako mor po celé republice a získal si své příznivce i na nejnečekanějších místech.
Úspěch celého Kašpárka i s rohlíkem spočívá v tom, že se zaměřuje na děti, ale zůstává jen u nich, aneb jak tvrdí základna Bejbypanku, Kašpárka mají rádi "aktivní rodiče a jejich děti, zejména dospělí vyhledávající kvalitní zábavu pro sebe a své děti ve věku 0 – 80 let". Milují ho opravdu i rodiče a už odrostlá generace jako já, která v Kašpárkovi vidí hlavně něco, co se rozhodlo udělat parodii z diskotéky Dády Patrasové. A jak se to Kašpárkovi a spol. daří!

Příběh je samozřejmě tak jednoduchý, aby ho pochopili i malí caparti: představení stojí na několika krátkých vtipných scénkách, kdy se herci navlečení v sympatických molitanových čírech naproducírují na jeviště a s hrůzou zjišťují, že jim chybí hlavní postava, totiž Kašpárek. Někteří propadají panice, jiní zachovají chladnou hlavu - je nutné Kašpárka zastoupit, to přece zvládnou!
Následují pohádky převrácené naruby, doplněné geniálními písněmi s texty jako "pomoc, škrtí mě bárbína...!" nebo "čůrej sem a čůrej tam" v rytmu Clashe. Vlastně na tom je pramálo parodického, nikoho neurazí a naopak potěší, když se chytáte melodie, kterou nedostihnou ani rychlé želvy.
Všechna CD si buďto můžeme koupit anebo podle Kašpárkova receptu vysmažit poté, co si je zdarma stáhnete na jejich základně. Už jen názvy Kašpárek 1 a Kašpárek navždy dvou nejlepších a nejznámějších CD (o Vánocích přibylo třetí, které se jim skoro vyrovná, jen kdyby tam nehrála jediná písnička dvanáctkrát..BD) napovídají, že Kašpárek je ve skutečnosti maličko egoista. Nutno dodat, že už jen kvůli téhle vlastnosti a vyvalenému pupku si získal nejedny sympatie. Naprosto se odloučil od zavedených stereotypů - nepodává dětem život na růžovém podnose, ale přináší ho s jistou dávkou ironie nebo laskavého humoru, což vyžaduje jistou odvahu, má-li se stát dětským idolem. A to on dokázal. A dost možná ještě při tom překročil stanovenou hranici.