Vítejte v New Yorku v době, kdy ze sebe autíčka horkotěžko vymáčkla padesátikilometrovou rychlost!

   Abych vám tak trochu napověděla, crusade znamená křížová výprava. Áno, příběh vypráví i o Bohu, ale někoho proto Ďáblu postavit musíte, každá hra má přece alespoň dvě strany. A tenhle příběh si vytvořil jakousi stranu třetí, na které stojí zprvu jen dvojice našich hrdinů, totiž řádová sestra Rossette a, éé... jistým způsobem handicapovaný démon Chrno.
   Zatímco ty dvě starší strany se neustále handrkují o maličkosti jako je například vláda nad světem, třetí strana nastupuje se zajímavou myšlenkou: co dělat, když zjistíte, že se vaše drahá sourozenecká polovička ocitla na druhé straně barikády? A když už víte, že tam skutečně je, je moudré pídit se po tom, za jakých okolností se tam dostala? Samozřejmě ano - když se chce, důvod se vždycky najde, ať už pro cokoliv. Vlastně záleží jen na těch odůvodněních, která slyšíme raději, a pak už je balancování na hraně oné barikády takřka jen otázkou směru větru... Fíha, myslím, že takhle se vyhnout co možná největšímu počtu spoilerů se mi ještě nepodařilo...=3 Takže dál nečtěte!! (Jako kdybych nevěděla, že když už jste to dočetli až sem, tak to taky dotáhnete do konce...)
   S rozluštěním povahy charakterů v Chrno Crusade budou mít asi nejmenší potíže ti, kteří viděli Shakugan no Shana. Základní kombinaci tvoří kluk a holka s naprosto odlišným chováním, ke kterým se později přidá vyvinutá cizinka, nejlépe Němka s podobně strašlivou výslovností, jakou se vyznačuje japonská angličtina, přičemž holka s cizinkou si na první pohled padnou do oka a začnou se nesnášet za předpokladu teorie "když mě ta koza zachrání, zase mě tím poníží" a "já se ponižovat nenechám!". Kluk (v tomto případě Chrno) stojí metaforicky opodál a mlčky čeká, a) až se rivalky navzájem pozabíjí nebo b) až se mu naskytne příležitost promluvit jim do duše, zvrátit tak jejich srdečné nepřátelství v chladnokrevné přátelství a zabránit genocidě. Dobře, vztahy v CC jsou oproti Shaně přece jen milejší..=) Ani k jedné možnosti samozřejmě nedojde, ačkoli.. kdykoli se zoufalý Jednoujimtosnaddojde snaží něco sdělit, stává se z něj v očích divaček téměř automaticky ten pomilováníhodný hošík, asi mu ukousnu nos, slaďoušovi (v řeči otaku "kawaiiiiii!!!!!")... Popojedeme. V Chrnu se dá za malý bonus považovat malý Apoštol s prototypem emociálně přebitého mozečku na baterky.
   Mezi náměty, které může pisatel recenze zmínit a přitom neprozradit nic důležitějšího, patří i hudební stránka - tahle byla na můj vkus buď přiměřená (v samotných epizodách) nebo duhová až lůžovoušká, až z ní mám olepené uši, ale uznávám, že opening se při těch dvaceti čtyřech dílech vydržet a ještě jste si ho možná broukali. Zato unylý ending mi stál jen za to, abych rychle přepnula na další epizodu, takže jestli se přímo nevyžíváte v pomalých skladbách, doporučuju udělat to samé. Další odrážku v poznámkovém bločku bych shrnula do jedné věty: pairingoví fanartisti jásejte, CC totiž patří mezi anime, kde může prakticky každý s každým (a možná i všichni se všemi..XD Ehmm.)

(PS: Ta úplně poslední odrážka praví, že nejspíš ještě neviděla nikoho s ohozem jako Maková panenka po flámu..=P)

   Ééé.. malou a snad přehlednou recenzi dopíšu později..=)